Zase byly Skochovice

27. 8. 2023

Na letošní Setkání přátel sukulentů ve Skochovicích jsme se všichni moc těšili. Aby taky ne – vždyť devátý ročník je jen jednou za život. Organizátoři se sešli v pátek 25. 8. v 16 hodin. A bylo to jen tak tak. Už v 18h se ze všech stran začali sbíhat zvaní i nezvaní hosté. A jen dorazili přátelé z předalekých Košic, půllitry začaly létat. A co bylo pak? Oblohu zahalil mrak. Přesunuli jsme se do velkého tanečního sálu dobrovolných hasičů a zhasli. Bez toho by obrázky Romana Štarhy neměly ono barevné, až magické kouzlo fotografického zachycení aloí Tanzánie. Roman byl v této východoafrické zemi 184x a právě se odtamtud zase vracel. Aby si trochu odpočinul, u bezdrátového ovladače ho vystřídal Milan Kůrka, zvaný chodící lexikón. Měli jsme trochu strach, že uvidíme samé kakty, ale kdepak! Milan nám naservíroval obrázky různých specialit argentinské kuchyně a s jeho sugestivním povídáním se mi sliny sbíhaly po celou přednášku.

O půlnoci se povltavská obec ponořila do tmy a v ní také do různých stran odešli posluchači i diváci.

Ráno zakokrhal kohout a přijel Wiebe Bosma, který letos v sekci nizozemských přednášejících vystřídal Rikuse van Veldhuisena, který musel plnit dědečkovské povinnosti. Wiebe krom sukulentů fotí pěkně i rockové koncerty a přírodu vůbec. Ze zvěře např. motýly a vážky. Nás počastoval sprškou obrázků z Etiopie. Zajímavostí je, že jako jeden z mála Holanďanů není příslušníkem oranžové armády Maxe a Jose Verstappenových. Nizozemskou šou tlumočil téměř místní lingvista Jakub Jilemický, který nikoho nenechal na pochybách, že ví, o čem mluví.

Roman Štarha měl před dalším odjezdem do Tanzánie ještě chvíli čas, a tak jsme ho požádali opět o několik fotografií z další provincie této čarokrásné země. Jeho podmanivý znělý hlas k nám několikrát promluvil i svahilsky, ale při Romanově zřetelné výslovnosti rozuměli všichni.

Nejpoetičtější chvíle ve Skochovicích nastávají, když Jana Malířová zvedne okénko a do kraje zavanou libé pachy pochutin z její kuchyně. V tu chvíli vodáci stáčejí své kéni, řidiči volanty, cyklisté řidítka, skejťáci prkna, žokejové otěže a policisté obušky. V rámci objektivity jsem letos ochutnal chutnou hustou dršťkovou polévku, nadýchané koláčky s džemem, křehké kuřecí stehenní řízky, kávu, bramborový salát a jablečné čtverce. Kdyby mrštný Vilém napsal sequel, nazval by ho Pohádka srpna.

Odpolední kulturní blok začal zostra. Předsedkyně Radka Matulová, přeci jen trochu znavená finišováním na letošním Adeniu (aby potěšila skochovické organizátory vrhnutím sborníku na trh právě na této akci), delegovala část svých pravomocí na vynikající profesionální botaniky Evu Smržovou a Tomáše Procházku. Tito milí lidé neváhali obětovat svůj vzácný volný čas a hlasem společným a nerozdílným prokázali nejen erudici, ale i vkus. Vybrali z přepestré nabídky rostlin na stolech i pod nimi tu oku nejlahodnější. Eva tedy zvolila Euphorbii horridu a Tomáš pryšec polygonu. Naštěstí je to prašť jako uhoď a pěstitel Pavel Franc, který tento trsovitý skvost jihoafrické flóry věnoval do tomboly, se mohl po právu dmout pýchou.

Třetí sobotní přednášky se ujal Jiří Vařečka. Uspořádal ji tak, jak to máme rádi. Netřesky a mongolské orostachy jednou rukou ukazoval na promítacím plátně tak, jak v přírodě rostou, a druhou je zároveň prodával nadšeným divákům. Inu, Jirka si to umí pojistit.

Vrcholem programu je každoročně tombola. Letos v ní byla keramika, odborná literatura (kterou vyhrála vnučka organizátora Tomáše Malíře), lahvové nápoje, bedna lízátek a nezbytné sukulenty. Hlavní cenu – výše zmíněnou oceněnou rostlinu získal jeden z nejpravidelnějších účastníků naší úžasné akce – Josef Soukup. Pepa se při přebírání potutelně usmíval a já měl neodbytný dojem, že s hlavní výhrou natuty počítal.

Setkání se jako každoročně zúčastnilo 66 milovníků dužnatých rostlin. Prodejců bylo letos 12, z toho jeden přes ulici.

Debaty byly odborné a plamenné. V pozdním odpoledni se pár ostrých hochů při taxonomické debatě dokonce na chvíli ocitlo na zemi. Šlo patrně o problematiku stapeliovitých.

Zástupce Spolku pražských kaktusářů (sponzorujícího účast zahraničního řečníka) Jaroslav Bohata byl v sále spatřen v odpoledních hodinách. Odmítl děkovné ovace a skromně ujel na kole.

Další zajímavý host, herec Divadla Na zábradlí Mistr Tomáš Palatý z nedalekých levobřežních Měchenic, jako jednu z tombolních cen provedl šťastné výherkyni recitaci jednoslovné básně Medvěd.

Nemohu si dovolit nezmínit se více o již nakousnuté ročence Adenium. Jednatel Jiří Maule tak dlouho jednal, až se mu podařilo vyjednat dodání obou nádherných lesklých tiskovin na skochovickou slavnost. Jeho mistrný úvodník na jedné z prvních stran je jakýmsi náhrdelníkem na prsou sborníku. Někteří z nás po jeho přečtení už ani nechtějí číst zbytek brožury. Naštěstí dlouholetý přispěvatel Emerson vyvážil svým stěžejním článkem zájem čtenářů o další strany. Obklopil se týmem neméně zdatných autorů – botaniků, a tak žádná strana nezůstala nepotištěná.

Speciál o Richtersveldu Jana Glosera vyrazí dech všem, kteří v tomto unikátním koutě Jihoafrické republiky pobyli v posledních suchých letech. Jan, jako profesionál ví, kdy do Afriky vyrazit, a tak na jeho né méně než 81 snímcích vidíme flóru radostnou, kvetoucí a plnou síly. Detaily i skalky jsou zosobněním sukulentní krásy.

Tak pa.

Váš Otík