Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

 

Je neděle 27. října. Čekal jsem hnusné počasí, ale na vaše poměry v tomhle ročním období je celkem slušně. Prý letos naposled. Přijíždím do obce Lhota v Plzni. Zastavuju McLaren před domkem Radky Matulové a Jirky Maule. Poprvé jsem tu byl před pěti lety na Jirkových pětapadesátinách. V prázdné ulici se najednou objevuje skupinka dětí a fotí si mé auto z půjčovny. Přichází soused od naproti a fotí si mne. Inu, důchodci mě ještě poznávají.

Zvoním. Po chvíli přichází zahradní cestičkou k brance mladá slečna.

EF: Ahoj Růženko, je táta doma?

Růženka: Olá tio Emerson! Eu ligo para ele.

Šikovná holka. Odbíhá zavolat tatínka. Po chvíli mi přichází otevřít Jirka.

JM: Ahóój, číms to zas přijel? Takovou šunku mi parkuješ před domem? Chceš nám dělat ostudu? To neměli aspoň Lambo?

Na zahradě usedáme do pohodlných plastových křesílek.

JM: Chceš něco na zahřátí? Půjčím ti kabát až pod kolena.

Jirka mi cosi nalévá.

JM: Tohle pálím z welwitschií. Jak jsi tenkrát věnoval ta semena SPS, ještě jsem je nestihl dát do nabídky semen… Jen jsem si pár vysel pro radost…

Občas nevím, kdy si Jirka dělá legraci. Destilát totiž chutnal spíše po Operculicaryii pachypus.

JM: Radka přijde později. Ještě je v kroužku vyšívání. Dodělávají tatíčka.

EF: Masaryka?

JM: Jo. Na koni. Chceš jít do skleníku?

EF: Máte zazimováno, to tam není k hnutí. Takže až po rozhovoru.

JM: No tak už ho ukončíme a jdeme?

EF: Jirko, Ota mě požádal, abych přilít ze Sao Paula udělat s tebou rozhovor o letošních Skochovicích. Přijde mu to rychlejší, než tě upomínat.

JM: Ota má zase pravdu! Jak to ten chlap dělá?? Tak se ptej.

EF: Souhlasíte s pořízením audiozáznamu?

JM: Bez námitek!

EF: Je 27.10. 2019. Jste Jiří Maule, vysoce postavený člen výboru SPS?

JM: Usvědčen!

EF: Jirko, tak jak to letos bylo na Setkání přátel sukulentů?

JM: Dorazili jsme jako vždy už v pátek večer. Sotva jsme popadli dech a Ota nás už hnal s kytkama do sálu…

EF: ...s tím dechem – vy jste ty kytky přinesli do Skochovic pěšky?

JM: Ne. To je takový slovní obrat. Až se náš barvitý malebný jazyk pořádně naučíš, pochopíš to.

EF: Sí masa Jiry, co být potóm?

JM: Myslím, že nějaké přednášky. Je to už dva měsíce. To ses nemohl stavit dřív? Já mít vlastní tryskáč…

EF: Jestli ho chceš mýt, vezmu tě pak do Prahy.

JM: Tomáš Procházka povídal o koutku živé lesothské přírody v pražské univerzitní botanické zahradě. To se mi moc líbilo. Takové koutky lesothské přírody by měly a mohly být všude.

EF: Vysvětli šířeji!

JM: V Lesothu v zimě mrzne. Takže když takovou skalku zakryješ průsvitnou stříškou proti nadměrným srážkám...a neskalničkaříš zrovna na Šumavě, máš šanci ji u nás udržet. Pak se k počítači prodral Ota, řekl, že je nachcípaný, brzo půjde spát, a pustil do nás čtyři sta fotek z vaší cesty po Namibii v roce 2017, jestli se nepletu. Závěrečnou večerní přednášku měl Roman Štarha. To byl záměr. Roman má zvučný hlas a vynikající zřetelný přednes, takže i v pokročilou hodinu udrží pozornost v sále. Prý si ho proto zvou na akce všeho druhu a všemožných oborů, kde má větší ohlas než specialisté v daných oborech.

EF: O čem se Roman vyjadřoval ve Skochovicích si vzpomeneš?

JM: Matně. Myslím, že o cestě, kterou podnikl do východní Afriky s jednou z dcer. Byla to Tanzánie? Asi. Ale nějak podivně na člunu se dostali i do sousedních zemí.

EF: A dál?

JM: Dál ne. Vrátili se zpátky do Tanzánie.

EF: Myslím, co se dělo ve Skochovicích dál?

JM: Vybavuju si, že bylo ráno a budila mě jakási žena. Když jsem otevřel všechny oči, viděl jsem, že je to žena čarokrásná...ahoj Radko, dělám tu rozhovor pro nějaký plátek…dej pozor, nahrává se to! Tatíček vyšit?

EF: Tenha um bon dia, Radka!

RM: Tobě taky! Tys přijel tou věcí venku? Myslela jsem, že Jirka konečně přivezl tu novou popelnici.

JM: Zrovna jsem pro ni chtěl jet, ale přišel vzácný host z daleké země!

Za chvíli se ti bude věnovat. Po mně. Takže když mě ráno v penzionu Radka vzbudila, vyrazili jsme do hasičárny na snídani. Paní Malířová jako vždy od časného rána vše zvládala s plným nasazením. V pátek měla k ruce syna, v sobotu dceru. Tedy aspoň myslím. Taky jí pomáhala naše stálá a oblíbená fotografka Katka Nguyen. Šli jsme si objednat snídani a Katka právě řešila s Otou, jestli fotky vzácných hostů dělat umělecky před budovou, nebo dokumentárně v sále.

EF: Jak to dopadlo?

JM: Dobře – dal jsem si párek, polívku a kafe. To už přijížděli prodejci v čele s Jardou Hušnerem. No a pak se ozvala ta rána!

EF: Dal sis těch párků moc?

JM: Párků bylo jako vždy přiměřeně. Ale Otovi spadl kámen ze srdce. Kuba Jilemický přivezl letošní hlavní hvězdu Rikuse van Veldhuisena. Chceš to rozvést?

EF: Jdi do toho!

JM: Tedy ve skutečnosti přijeli Rikusovým autem, takže vlastně Rikus, letošní hlavní hvězda, přivezl Kubu. Ota byl právě venku, takže mu spadl ten kámen. Rikus povídá: Hi, Ota. A Ota jen koukal, tak jako nechápavě. A Kuba povídá: Ahoj Oto, Rikus tě zdraví…

EF: Ne tímto směrem!

JM: Jak je libo, znám mnoho směrů. Tedy: Rikus je Holanďan z Nizozemska a je předsedou Euphorbia Society. S návrhem pozvat zahraničního hosta přišel předseda pražských kaktusářů Ivan Běťák. Přijít s nápadem může každý, ale přítel Běťák přišel i s penězi na cestu, takže Rikus mohl přijet. Rikus je sympaťák a bylo mu letos šedesát. Takže jsme si vlastně velmi podobní.

A tímhle oslím můstkem se dostávám ve svém vyčerpávajícím povídání do sálu hasičárny, kde v 9,15 začaly páté Skochovice. Spoluzakladatel akce, hasič každým coulem, Tomáš Malíř chtěl toto velké jubileum přiměřeně bombasticky oslavit. S tímhle zadáním se organizátor dění v prvním patře, pro ty, kdo na akci nikdy nebyli, tedy dění v sále, Ota Melichar vypořádal tak, že na pódium postavil dvě barové stoličky a skočil přes ně salto nazad. Já bohužel právě kýchl, takže jsem vlastní salto vpravdě neviděl, ale na snímcích z akce, myslím, je.

Letošní ročník byl věnován ne méně než deseti jubilantům. Dej mi čas, vzpomenu všechny ty báječné osobnosti.

EF: Proto tu jsem.

JM: Za prvé doktor David Livingstone. Letos se na stránkách SPS objevil v anketě o nejznámější lithops – living stone. Zemřel v šedesáti, proto bude na věky jubilantem. 2) Miroslav Zikmund v padesátých letech s kámošem Hanzelkou natáčel v Africe pro naše sukulentáře parádní velké pryšce. Letos stoletý. 3) Josef Soukup – sukulentář z jihu. Vloni si ze Skochovic odvezl cenu za nejkrásnější sukulent v sále. Osmdesátník. 4) Honza Gratias sedmdesátiletý. Velký propagátor sukulentů, spisovatel a první předseda SPS. To už mu nikdo neodpáře. 5) Jarda Hušner, pěstitel s ultrazelenýma rukama. 6) Honza Nosek, dříve Prosek. Nyní jižní Čechy, kam se přestěhoval i s největší sbírkou pryšců u nás. 7) Rikus van Veldhuisen. O tom už jsem povídal. 8) Ivo Žídek – další zelenoruký. Specialista madagaskarský. Severomoravský šedesátník. 9) Ota Melichar, organizátor příjemného srazu ve Skochovicích. Tuhle akci už si jednou věnoval, když se konala 27. srpna, kdy má svátek Přemysl Otakar 2. a všichni ostatní Otakaři. Přejme mu to. No a ten nejskromnější na konec. Šedesátiletý já.

A pak už se vše točilo kol Rikuse. Po focení šesti přítomných jubilantů si ho Ota na pódiu ponechal a bylo focení tří Otových předsedů, kterým prý platí příspěvky. Tedy Rikus, Ivan Běťák a samozřejmě naše milá Radka.

RM: Už jste vypili welwíčanku? Tady vám nesu kávu. Emersone, je to ta pravá brazilská, jak jsi nám minule přivezl ten žok. Růženka na něm rok spala, protože jsme ho neměli kam dát a tak její postel musela stát na boku…

JM: Na tom krátkém.

EF: Rozumím. To mě mrzí.

JM: Nemusí. Ta káva za to stojí.

RM: A postel už na boku nestojí, Růža v ní zas leží a zbytek žoku má jako polštář.

JM: Polštáříček.

EF: Rozumím. Pošlu vám další, chcete?

RM + JM: To budeš hodný!!

JM: Pak se Rikus fotil s tlumočníky. Na odbornou angličtinu měl Toma Procházku. Ten tlumočil celou přednášku, což ho překvapilo, ale nezaskočilo. Umí fakt dobře! Kuba Jilemický, který se o Rikuse staral převážnou část pobytu u nás a poskytl mu i několik noclehů, měl několik vtipných vstupů. Kdyby Rikus v zápalu sklouzl do mateřštiny, čekali v záloze tlumočníci holandští. Vláďa Černý, protože má fotogenický obličej a jeho syn v Holandsku studoval. Dcera Bořka Prokeše si Nizozemce dokonce vzala za muže.

EF: Bořek je fotogenický napůl. Na sólo fotce vypadá jak anglický gentleman, na společných mu však chybí...jak se to řekne…

JM: Hlava. Ano, je dost vysoký. Ovšem na snímcích Katky Nguyen je vždy kompletní. Tím jsem se dostal oslím můstkem k Rikusově náramně dlouhé přednášce. Byla o kompletní systematice rodu Euphorbia. Rikus postupně probral všechny sekce a jejich význačné zástupce. Krom medúz, ty prý někdy příště.

V přestávce před druhou přednáškou Ota oznámil založení klubu. Jméno mi uniklo, ale budou v něm ti, kteří se zúčastnili a zúčastní všech ročníků Skochovic. Při desátém ročníku tito zasloužilci získají slevu deset procent na vstupném. Ohlas v sále na tento bonus nebyl kdovíjaký. Sám to nechápu, pro důchodce je každá koruna dobrá. Otu to také pobouřilo a oznámil negativní motivaci – účastníkům budou absence vytýkány rákoskou.

EF: Tady bude asi v mém případě právní tahanice. Některých ročníků jsem se účastnil v přímém přenosu – s pomocí divizního velitele technické sekce Jirky Hadamovského - na skype.

JM: No jo – na to jsem sám zvědav. Pak nastoupil osvědčený Štarha Roman se Somálskem, či Somalilandem. Tenhle nový stát zatím uznaly jen některé země a někteří sukulentáři.

EF: Roman ho uznává a furt tam jezdí.

JM: Z hlediště přednášku doplňoval Tomáš Mazuch. Tenhle zajímavý cestovatel věnoval do tomboly plakáty několika sukulentních čeledí rostlin Somalilandu, kterých je autorem.

EF: A v příštím roce bude ve Skochovicích přednášet.

JM: Tak to přijedu. Následoval oběd. Tahle část akce umělecké vedoucí spodního podlaží Jany Malířové je má zamilovaná. Po obědě nastoupil na pódium Bořek Prokeš. Tady se na chvíli zastavím.

EF: Taky si potřebuju odskočit.

EF: Znovu zapínám záznam. Jste Jiří Maule?

JM: Tady je můj občanský průkaz.

EF: Jé, to jsi fakt ty? Chceš vidět můj řidičák?

JM: Nech toho, všichni víme, jak jsi vypadal, ještě když tě komentoval Luboš Pecháček. Zastavit jsem se chtěl u zmiňovaného pódia. Ve skutečnosti v hasičárně žádné není. Otu to mrzelo, tak si aspoň letos vlakem přivezl ty dvě vysoké barové stoličky. Ovšem Bořek Prokeš vypadá, jako že na pódiu stojí. Proto ho Ota tak často do Skochovic zve přednášet.

EF: Ano, Bořek tam má na kontě přednášek nejvíc.

JM: Jen škoda, že si nepamatuje kolik.

EF: Nikdo nemládneme.

JM: Aspoň, že si pamatuje, kudy se tam z Pardubic jede.

EF: Ota s Bořkem rád spolupracuje. Jak v Africe, kde mu dává důležitou funkci styčného důstojníka, tak ve Skochovicích. Ota si vymyslí nějaké téma a Bořek o něm celkem vtipně povídá. V minulosti to byla například přednáška „Exotické ostrovy, kde jsem se potápěl“.

JM: Vzpomínám si.

EF: Gratuluju!

JM: Na těch ostrovech nerostly sukulenty. Ale jak jsme si už řekli u Romana, není důležité co, ale jak. Tentokrát si Ota objednal povídání o tom, jak to jde s Madagaskarem s kopce. Že s přírodou, to víme. Ale rychle se zhoršuje i bezpečnostní situace. S nárůstem počtu obyvatel se hledají nové možnosti výdělku. Co dřív bylo zdarma, se zpoplatňuje, a někde i se zbraní v ruce. Celková atmosféra se změnila. Takže přednáška trochu smutná…

Vyhlašování nejkrásnější rostliny v sále pevně drží v rukou osoba nejvíc kompetentní – naše předsedkyně. Bylo jí trochu žinantní, že navrhla vlastní euphorbii. Ale návrh schválila. Proč taky ne? Je přece předsedkyně!

EF: Samozřejmě. Ale majitelkou byla jen pár hodin. Koupila ji totiž ráno od jiného předsedy.

JM: Takže koukněte, milí moji čtenáři, kteří hltáte každé mé slovo, na fotky Katky Nguyen, visící na stránkách SPS už dva měsíce. Je tam Euphorbia denisii s Radkou a Rikusem.

Když už se zdálo, že Ota upadne a konečně nevstane, našel v sobě ještě dost sil, aby letos bez asistentů ukočíroval téměř nemožné.

EF: Lososování!

JM: Losování tomboly. Někteří z nás jsou tak chtiví výhry, že na příští rok najal Ota Vaška Chadrabu do ochranky. No a tombola byla tradiční tečkou za celou akcí. A protože se letos nekonalo setkání sukulentářů v Libochovicích ani Rakovníku, můžu s čistým svědomím říci: Oto Melichare a celá Malířovic famílie, Setkání přátel sukulentů v obou podlažích skochovické protipožární zbrojnice bylo letos tou nejbáječnější a nejvydařenější sukulentářskou akcí! Domluvil jsem.

EF: Jste Jiří Maule, přední představitel výboru SPS a sběratel marcipánových sukulentů?

JM: Nezpochybnitelně! E vá para bunda!

 

 

V Plzni/Lhotě za jakž takž slunné neděle 27. 10. 2019 zaznamenal v kabátě až pod kolena Emerson