Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

27.8. proběhlo osmé Setkání přátel sukulentů. Do jeho organizace se tentokrát pokusila zasahovat vyšší moc. Už v předvečer hlavní akce, krátce po setmění, když v přednáškovém sále velitel technické divize Jiří Hadamovský natahoval své kabely, probíhala venku bouřka. A tu náhle do něj otevřeným oknem bacil hrom. Jak mnozí namítnete, není to nic proti tomu, kdyby do něj bacil blesk. Já byl ale v sále s ním a snad nikdy v životě jsem neviděl, aby se někdo tak lekl. Jirka se naštěstí po chvíli vzpamatoval a vrátilo se mu i povědomí, co kam zastrčit.

Bouřka s deštěm však probíhala dál a záhy přišla další rána. Zájezdový mág spolku kaktusářů Jiří Vařečka, který měl mít večerní prezentaci mrazuodolného rodu Sempervivum, mi bezdrátově oznámil, že nemůže dorazit, protože řeší akutní pojistné události ve středních Čechách a přilehlé obci Praha. Večerní program se ale podařilo plnohodnotně doplnit. Plánovanou přednášku Radky Matulové o její cestě po vyschlém Namaqualandu v roce 2019 se podařilo doplnit o neméně zajímavý rozbor rodu Ipomoea od předsedkyně sekce pěstitelů sukulentů Radky Matulové.

A pak už přišla sobota, která byla letos naplánována na svátek svatého Otakara. Ráno bylo svěží, zalitá příroda voněla chystanou snídaní Jany Malířové a jejího chotě Tomáše, neúnavného hlavního organizátora celého podujatia, jak by řekli Slováci. Když už jsem u cizinců, jejich účast byla letos vážně ohrožena. Borisové Puk Vrškový a Bogo Bokotej se předem omluvili a Nizozemec Rikus van Veldhuisen, který měl sobotní maraton přednášek zahajovat, se neobjevoval. Jeho pravidelný tlumočník Jakub Jilemický ho jakýmsi technickým zařízením lokalizoval a oznámil organizátorům, že Rikus již několik dní bloudí po Čechách, byl viděn v Chlumu u Třeboně, Pardubicích a právě je ve Skochovicích, bohužel však v těch druhých.

Mezitím se již velký plesový sál hasičárny otevřel odborné i laické veřejnosti. Prodejců se letos sjelo méně než obvykle. Jednak to zapříčinila jakási konkurenční akce v Německé spolkové republice, druhak stárnutí jejich základny a třeťak úmrtím Jiřího Vaňka. Jeho stůl byl pokryt černým suknem a celý osmý sraz byl věnován jemu a Haničce Zagorové. Po tomto smutném zahájení již uvaděč přivítal na vysoké židli prvního přednášejícího Františka Veselého z Hostomic. Fanda si s pečlivostí sobě vlastní připravil přednášku o zástupcích rodu Crassula v Jihoafrické republice. Fotografie z přírody byly doplněny mapkami výskytu jednotlivých druhů a poznámkami o jejich pěstitelské zajímavosti. Diváci byli naprosto nadšeni a moderátor přímo uchvácen.

Po krátké přestávce na odvětrání sálu nastoupil překladatel Kuba Jilemický, který se omluvil za hlasovou indispozici a vzal si na pomoc Tomáše Procházku, kterého pak nepustil ke slovu. A to už do sálu vběhl třiašedesátník z Holandska, který za svůj mladistvý vzhled vděčí impregnaci pryšcovým mlékem. Rikus van Veldhuisen je předsedou Euphorbia Society a pravidelným účastníkem skochovického setkání. Letos na nás vyrukoval s atraktivním tématem, které bych pro vás volně přeložil jako Sukulenty ve sféře vlivu Benguelského proudu. Povídání se tedy týkalo nejen euphorbií, ale i ostatních dužnatek západního pobřeží JAR a Namibie. Zmíním konkrétně Othonnu euphorbioides, kterou si přednášející oblíbil ze zjevných důvodů. Přednáška byla naprosto uchvacující, což nikoho nepřekvapilo. Jinak bychom si Rikuse přece stále nezvali. I letos jeho cestovné uhradil Spolek pražských kaktusářů, za což mu skochovičtí organizátoři velmi děkují. Můžeme říci, že jak starý (samozřejmě ve smyslu předešlý), tak nový mladý předseda mají výborný vkus a cit podpořit dobrou věc.

Po dlouhotrvajícím potlesku se uvaděč jen jakoby mimochodem Rikuse zeptal, jestli svou oblíbenou Othonnu euphorbioides má ve svém holandském skleníku. Rikusovu milou tvář v tu chvíli zkřivil žal, když přiznával, že ji po mnoha společných letech utrápil. A tu uvaděč krátce zašátral a jakoby ze vzduchu zmíněnou rostlinu vylovil. Šlo o nádherný dvanáctiletý exemplář, který do tomboly věnoval hýskovský guru Jaroslav Hušner. Uvaděč si v rychlosti vyžádal Jardovo svolení a othonnu Rikusovi věnoval. Ten se šťastným výskotem odběhl do Holandska a mohla začít další oblíbená část potlachu – oběd s řízky paní Malířové.

Využiji této pauzy a vysvětlím název článku. V nočních a ranních hodinách přicházely zprávy, že obce Skochovice a Praha jsou vlivem běsnění živlů od sebe odříznuty a proudění lidské populace je přerušeno. Konkrétně, že mezi Zbraslaví a Vraným leží na vlakové trati balvany a zemina. Naštěstí byly nasazeny takzvané autobusy, které ony kameny s určitým úsilím objíždějí a blátem se brodí. Návštěvníci akce se tedy dopravili do Skochovic včas. A nejen návštěvníci, ale i přednášející Tomáš Procházka, kurátor z fakultní botanické zahrady v Praze Na Slupi. Toho sesuvy na trati inspirovaly k tématu Kosmatce nejsou jen lithopsy a conophyta, ale i Sesuvium a další atraktivní rody. Přednáška to byla opravdu báječná a už při diskusi diváků s přednášejícím jsem si říkal, jak po tak kvalitním letošním programu poskládat ten příští, tak rychle se blížící. A tu se přihlásil Jiří Maule ze Lhoty u Plzně a zeptal se Tomáše, jak je možné, že nezmínil rod zásadního významu – Trichodiademu. Ale to si pan Maule naběhl na ostré vidle. Mistr inteligentních odpovědí Procházka mu sdělil, že šlo o záměr, protože tento rod přenechává většímu odborníku. Toho se hned chytil uvaděč a potvrdil zařazení Jiřího Mauleho s přednáškou Rod Trichoška na rok 2023. Téma uzavřel z pléna Vladislav Černý s důrazným doporučením, aby se přednáška jmenovala Je lépe si pěstovat trichodiademu, než trichomonádu. A to již je myslím dobrá pozvánka na příští rok.

Jirku Maule jsme si hned vyžádali na pódium, uvaděč mu přenechal svou vysokou sesli a uvedl ho jako komisaře. Předsedkyně Radka Matulová, vyčerpaná večerní sérií svých přednášek totiž jednatele Jirku pověřila, aby ji pro letošek vystřídal v čele komise pro výběr a vyhlášení nejkrásnější rostliny v sále. Měl jsem trochu strach, že Jiří vybere cibuli z kuchyně paní Malířové, ale nestalo se tak. Šťastným výhercem se stal Jarda Hušner a jeho Othonna euphorbioides. Volba byla přijata všeobecně kladně, ona kroucenina je opravdu dekorativní a to i přes to, že je v letní dormanci.

No a na závěr celé akce tradičně proběhlo losování tomboly. Letos se dostalo na všechny. Krom rostlin věnovaných příchozími převezl Rikus od Jana Noska z Chlumu u Třeboně ošatku madagaskarských euphorbií, v nabídce byl i zahraniční sukulentářský časopis Adenia 1/2022 se dvěma články českých autorů a pytel plastových mnohoúčelových nádobek se speciálním sosákem, které věnoval Bořivoj Prokeš.

Určitě nezapomenu zdůraznit, že na akci byla k mání ještě teplá ročenka Adenium napěchovaná napínavým čtivem a speciál o kouzelné sukulentní oblasti Knersvlakte od Jana Glosera.

Haj hou.

                                                 O.M.

 

S laskavým svolením autora převzato z Věstníku kaktusářů pražských