Kde jdou pěstovat?
Tento článek není na téma JAK PĚSTOVAT SUKULENTY, ale je spíše přehledem možností kam sukulenty v kultuře umísťovat a KDE JDOU PĚSTOVAT. Mohl by být malým návodem pro začínající sukulentáře a zároveň rekapitulací všech vývojových a rozvojových stádií nás zkušenějších pěstitelů. Určitě si nevzpomenu na všechny způsoby a možnosti kultury sukulentů ale budiž mi to odpuštěno, dobročinný účel mého psaní je snad zřetelný.
Zcela určitě nejklasičtějším a nejčastějším začátkem umísťování sukulentů po jejich pořízení je okenní parapet. Je lhostejné, o které okno jde a ze začátku i jaké má provedení. Takže podle možností každého z nás to jsou prvotně okna bytová, pak probíhá invaze sukulentů na okna v zaměstnání, případně i další varianty, například okna na chodbách paneláků. Podstatné je to, že v této fázi máte svoje kytky denně na očích (pro radost i pro kontrolu jejich zdraví) a že kytky jsou uvnitř interiéru. Další fáze nastane v okamžiku, kdy je na základním parapetu plno a další sukulentní chovance není kde umísťovat. Pak nastupují první technická opatření v podobě různých (i hrůzných) poliček a úchytů s účelem rozšíření okenní pěstební plochy.
Protože většina našeho národa bydlí v bytech, jsou další možnosti umísťování sukulentů docela omezené, ale přesto jsou. Jsou to třeba různé truhlíky a jiné závěsné vynálezy před okny - někdy se stříškou, někdy bez ní.
Další častou možností jsou balkóny, ty jsou historicky téměř ve všech bytech a úplně všechny (snad až na ty celodenně zastíněné nějakou jinou stavbou či stromem) jsou sukulentně osídlitelné. V případě prostornějších balkónů může jít už o možnosti prvních promyšlenějších a technicky propracovanějších stavbiček – regálků, miniskleníčků či malých pařenišť. Další báječnou možností v bytových podmínkách jsou zastřešené nebo dokonce úplně uzavřené prostory ve smyslu zasklených balkónů, lodžií, verand, teras a podobných, původně pro jiné účely určených prostor. Jsou to vlastně utajené zimní zahrady, s velkými možnostmi pro pěstování rostlin a hlavně sukulentů.
Viděl jsem spoustu variant takových prostor a věřte mi – většina z nich už jsou malé botanické zahrady! Velmi dobře zde lze řešit zimní vytápění, větrání, napojení elektriky a podobné vymoženosti.
Další varianty umísťování sukulentních obyvatel už přeci jen souvisí s možnostmi, které nejsou už každému dány. K těm nejčastějším patří například zahrádky a zahrady, v lepším případě vlastní, v horším ty pronajaté či propůjčené. Tam jsou položeny základy pro možnosti různých sezónních vyletňovacích variant jednotlivých květníků, misek, koryt a dalších nádob.
Pak už je jen krůček pro první opravdové specializované stavby pro sukulenty v podobě i třeba jen prostých fóliovníků nebo třeba jednoduchých nevytápěných skleníků. Ty první pokusy mohou být libovolné, každé pařeniště, nebo skleníček na nožičkách jsou dobrý pokrok. Možné jsou i různé originální pulty, regály, se stříškami i bez. Nakonec i skleník (ten klasický, skleněný), klidně i z poloviny se zeleninou, může být dobrým začátkem pro sukulentní kulturu.
Pak už mohou následovat ty více optimálnější podoby kultury sukulentů – ty souvisí s možností většího nebo menšího napojení sukulentního příbytku na obytný prostor, nejčastěji rodinný dům. Zásadní výhoda takového uspořádání je možnost snadného zimního vytápění a tím celoročního využívání bez nutnosti stěhování. Nejlepší variantou je začlenění takového pěstebního prostoru do normálně obytných místností. Taková jídelna, obývák (i koupelna) nebo podobný klasický prostor proměněný do celoroční (tedy nejenom zimní) zahrady jsou úžasné možnosti soužití lidí a kytek. Ale i napojení původní verandy v patře v zaskleném (a zatepleném) provedení je neuvěřitelná možnost užívat si našeho koníčka celý rok v „bačkůrkách“ a pohodlí. Další, poměrně častou variantou pěstebního prostoru je kvalitní, zateplený a zároveň vytápěný skleník (respektive polykarbonátovník) stavebně oddělený od obytných prostor. Je to pochopitelně na jednu stranu docela luxus, ale zároveň jeden z nejlepších způsobů pěstování sukulentních ale také i dalších podobně pěstovatelných rostlin. Největší nevýhodou této varianty je ekonomická náročnost vybudování i provozu.
Na druhé straně ekonomických (tedy finančně úspornějších) variant je volba kultury ne zcela choulostivých a teplomilných rostlin, jejichž pěstování nabízí možnosti výrazně nižších teplot při zimování. Od extrémních podob pěstování mrazuvzdorných sukulentů na nechráněných skalkách existuje mnoho přechodů přes krytované záhony, nevytápěné skleníky až po vyloženě jen studené skleníky, kde je maximálně využito pěstování v záhonech a jejichž vytápění je omezeno pouze na pár extrémně mrazivých dnů – týdnů v roce.
To je ve zkratce asi tak všechno, na co jsem si byl schopen vzpomenout. Netvrdím, že nejsou další způsoby pěstování sukulentů ve střední Evropě, ale ty základní se mi snad podařilo uvést. Pro někoho nudná klasika, pro jiného inspirace pro jeho konkrétní podmínky. Článek byl určen zejména těm začínajícím pěstitelům, aby zvážili a využili všechny svoje možnosti, eventuálně naplánovali nějaké vylepšení do budoucna.
Jirka Maule
Foto: D. Bořková, D. Vaníčková, R. Matulová, J. Skála
