Dělení sukulentů III.
Nic se nemá přehánět, ale dokončovat rozdělané by se mělo. Proto dnes doplním náš přehled čeledí těmi s menším zastoupením sukulentních rodů, doplněný několika raritami. Tím by měl být konec tohoto seriálu, ale ono se ukázalo, že by jistý čtvrtý díl být mohl a možná i měl. Jsou totiž i další skupiny xerofytů, aerofytů a geofytů, u kterých můžeme vysledovat paralely se sukulenty a navíc jsou s nimi i snadno společně pěstovatelné. A jejich přehled, to by měl být ten konečně poslední díl. Tak, a jdeme zase na tu dnešní dávku čeledí, už to bude v podstatě jen stručný výčet.
Čeleď mučenkovité = Passifloraceae obsahuje sice pouze jeden sukulentní rod - Adenia (pozor neplést s rodem Adenium!), ale zrovna ten je mezi pěstiteli velmi vyhledáván a oceňován.
Čeleď kysalovité = Begoniaceae má také jen jeden rod s částečným zastoupením sukulentů - Begonia. Jsou to zajímavé a perspektivní rostliny i do bytové kultury s hlízou či ztlustlým stonkem z Afriky, Madagaskaru i Ameriky.
Čeleď didierovité = Didiereaceae má (ve starém pojetí) tři sukulentní rody - Didierea, Alluaudia a Decarya. Všechny patří mezi ceněné madagaskarské zvláštnosti.
Čeleď smldincovité = Dioscoreaceae s rodem Dioscorea je opravdu hodně zajímavá partička kaudexních sukulentů, některé z nich mají jedlé hlízy.
Čeleď mořenovité = Rubiaceae se dvěma rody Myrmecodia a Hydnophytum jsou plné zvláštností, rostou většinou jako epifyty a ještě se tuze kamarádí s mravenci. Jejich pěstování vyžaduje určité odlišnosti od kultury klasických sukulentů.
Čeleď šťavelovité = Oxalidaceae s rodem Oxalis obsahuje kromě jihoafrických cibulkových druhů také jihoamerické pachykaulní a kaudexní druhy.
Čeleď zvonkovité – Campanulacea je zastoupena dvěma sukulentními rody - Lobelia a Brighamia. Zejména druh Brighamia insignis mají v oblibě holandské pěstírny, které je pak chrlí do celé Evropy.
Čeleď ledviníkovité = Anacardiaceae zahrnuje sukulentní dřeviny, například extrémně oblíbený madagaskarský rod Operculicarya, africký rod Ozoroa nebo mexický druh Pachycormus discolor.
Čeleď aralkovité = Araliaceae - dřeviny v rodu Cussonia.
Čeleď Icacinaceae - obří kaudexy v rodu Pyrenacantha.
Čeleď Moringaceae - pachykaulní stromy větších rozměrů v rodu Moringa.
Čeleď Menispermaceae - opět kaudexy z rodu Stephania a s původem v Asii.
Čeleď netýkavkovité – Balsaminaceae má několik sukulentních druhů v rodu Impatiens.
Čeleď Peperomiaceae - celkem početný rod Peperomia plný sukulentních překvapení.
Čeleď Welwitschiaceae - největší lahůdka na konec - napůl strom, napůl sukulent, taky prý botanická fosilie, každopádně však pěstovatelná rostlina Welwitschia mirabilis.
Mohlo by se pokračovat dál a dál, vybírat další čeledi a rody, ale chtěl jsem, aby tento přehled zůstal přehledný. Proto jsem si musel udělit stopku a zrekapitulovat jen to nejznámější a nejpěstovanější. Snad to nebylo úplně zbytečné a pomůže to zorientovat se hlavně novým zájemcům v té nekonečné spoustě čeledí, rodů a druhů těch našich sukulentů.
Protože kromě sukulentů pěstujeme i další skupiny odolných rostlin, chtěl bych časem připsat ještě jedno pokračování právě o dalších skupinách - byly by to specielně broméliovité rostliny, cibuloviny a hlíznaté rostliny, orchideje a také zajímavé xerofytní dřevinky. Věřím, že i poslední díl dělícího úvodu někoho potěší, případně poučí.
Jirka Maule
Foto Radmila Matulová
