Dělení sukulentů II.
30. 7. 2014
Když jsem tohle téma před časem nakousnul, měl bych ho po čase i polknout. Bohužel tyhle články mohou připomínat školní lavice a hodiny biologie, jenomže jak jinak si s tím množstvím a tou rozmanitostí sukulentů poradit? Pojďme raději rychle na druhý díl dělení sukulentů a proberme si takové ty méně sukulentně vyhraněné čeledi, ve kterých se ale často naše rostliny vyskytují.
Čeleď toješťovité = Apocynaceae je velmi zajímavá skupina, která se podle posledních změn velmi zvětšila tím, že spolkla bývalou čeled Asclepiadaceae (viz první díl). My se na ni ale podíváme v klasickém pohledu, kdy ze sukulentních rodů obsahovala pouze dva, zato ale velmi slavné a oblíbené - Adenium a Pachypodium. Před nějakým časem ještě absolutní vzácnosti, dnes poměrně dostupný sortiment botanických druhů (Pachypodium) i atraktivních hybridů (Adenium). Koneckonců i naše ročenka nese název jednoho z těchto rodů…
Čeleď morušovité = Moraceae je také dvourodovou čeledí dvou zdánlivě nepříbuzných sukulentních rodů s větším počtem druhů - Dorstenia a Ficus. V prvním rodu pachykaulní a kaudexní tvary, ve druhém buclaté dřevinky a bonsaje. Jejich příbuznost prozradí až květy.
|
Čeleď kakostovité = Geraniaceae je v posledních letech velmi pěstovaná skupina zajímavých rostlin se sukulentními sklony. Rodově jde opět o dvojici - Pelargonium a Sarcocaulon. Zvláště pelargónia jsou hodně vyhledávána pro svou skromnost a pohlednost květů, sarkokaulony spíše pro jistou exotičnost jejich vzhledu.
Čeleď révovité = Vitaceae je malé překvapení, že i ve vinorodé čeledi mohou být sukulenty. Skoro to připomíná situaci s trpaslíky, kteří jak známo, vlezou všude… Patří sem dva rody - Cissus a Cyphostemma, které byly dříve spojeny do jednoho. Začínají být vyhledávanější více než v minulých letech a zejména druhy cyfostem oslovují kaudexofily.
|
Čeleď hvězdnicovité = Asteraceae dokazuje, že sukulenty pronikly i mezi astry a kopretiny. Jsou to rody Senecio a Othonna. Velmi zajímavé rostlinky s typickými složenými květy. Jsou mezi nimi druhy vhodnější jak pro začátečníky tak i pro pokročilé.
Čeleď svlačcovité – Convolvulaceae, zde se nám usadily dva rody - Ipomoea, Turbina. Kaudexy, lijánky ale hlavně úžasné květy! K jednomu africkému svlačci máme jako Češi obzvláště osobní vztah - nese jméno našeho význačného cestovatele.
Čeleď křížatkovité – Commelinaceae je zastoupena rody Cyanotis a Tradescantia, s nezvyklým, ale zajímavým vzhledem rostlin i květů.
|
Čeleď březulovité = Burseraceae jsou menší dřevinky z velice teplých krajů a obsahuje dva rody přiřazované k sukulentům - Bursera a Commiphora. Jde o velice pohledné pokojové bonsaje.
Čeleď Pedaliaceae - tři zajímavé rody s rostoucí oblibou mezi sukulentáři - Uncarina, Pterodiscus a Sesamothamnus. Každý rod je jiný, všechny dohromady jsou úžasné.
Čeleď podpětovité = Gesneriaceae zažila nedávno svůj malý boom. Zásluhu na tom má jeden ze dvou rodů (Sinningia a Streptocarpus), kdy právě nabídka nových druhů sinningií nedávno překvapila pěstitele na celém světě. Kromě druhů popsaných již dříve se dostávají do kultury i druhy zcela nové.
Čeleď Fouquieriaceae - pichlavé stromy větších i menších rozměrů - rody Fouquieria a Idria. Jdou z nich vypěstovat velmi originální bonsaje.
|
Čeleď Bombacaceae - také dřeviny, tentokráte větších rozměrů, přesto oblíbené a pěstované - rody Adansonia, Bombax a Chorisia. Pěstitele lákají zejména adansonie, což jsou vlastně baobaby.
Čeleď hluchavkovité = Lamiaceae - poslední dnešní čeledí obsahující (mimo jiné) také sukulenty jsou nečekaně hluchavky. Tentokráte jde o rody Aeolanthus a Plectranthus, které na svoji větší oblibu teprve čekají.
|
Tak to byl tedy nářez. I pro mě to uspořádat a sepsat a což teprve pro vás to nějak přelouskat. Věřte mi však, že i přes tuhle evidentní složitost je tam spousta zjednodušení a malých nepřesností v zájmu srozumitelnosti. Dejte si oddech, prohlédněte si fotky zmíněných čeledí a rodů v naší fotogalerii nebo na internetu a kochejte se třeba i bez té latiny. Časem nás čeká malý dodatek ve formě třetího dílu a možná, že se nakonec vyklube i čtvrtý, bonusový díl.
Jirka Maule