Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

 

Celý název článku by měl znít „Dělení sukulentů do příbuzenských skupin čili čeledí“. Už to samo trochu naznačuje, že tohle téma nebude zrovna jednoduché ani pro mě jako autora ani pro případné čtenáře. Bude se to hemžit latinskými jmény, spoustou údajů a čísel a nakonec to všechno bude opět trochu zjednodušené, aby to bylo vůbec nějak stravitelné.

Odkud začít? Už zhruba víme, jak sukulenty vypadají a kde v přírodě rostou. Celkový počet všech sukulentů (bez kaktusů) je skutečně poněkud velký, je to něco přes deset tisíc druhů. K takovému množství je už třeba se nějak postavit čelem a zkusit si je nějak roztřídit či rozdělit. Lze to pochopitelně udělat podle různých hledisek, ale nakonec každý objeví, že nejlépe se orientuje (a nakonec i domluví s ostatními) podle botanického metru. To ovšem znamená do sebe postupně nasát nějaké sukulentně-botanické minimum a začít používat příbuzenské vazby a celky. Nejrozumnější botanické celky u sukulentů jsou čeledi a rody v nich.

Vezmu to systematicky od větších a známějších čeledí k těm méně zastoupeným. Vzhledem k rozsáhlosti tématu rozdělím raději tento článek na tři pokračování. V prvním vyjmenuji a trochu představím osm nejvýznamnějších sukulentních čeledí, v druhém přidám další, už méně sukulentně zastoupené čeledi a ve třetím připojím určitý rozevlátý seznam čeledí sukulenty ještě méně prostoupených. Ještě jednu poznámku na úvod – ne všechny informace ohledně dále uvedených čeledí jsou naprosto vědecky aktuální a správné, moderní taxonomie přerovnává (někdy až přeorává) systematiku rostlin stále důkladněji a hlouběji. Ale abychom si všichni navzájem rozuměli, bude jednodušší přidržet se toho, co je nejvíc používané v literatuře, časopisech a většině článků na internetu, i když to někdy může být taxonomicky zastaralé.

 

 

Čeleď tlusticovité = Crassulaceae (lidově tlustice, krasuly, krasulácky) je asi největší sukulentní klasika, se kterou se nejčastěji začíná. Jsou hodně rozšířené, relativně snadno pěstovatelné a koneckonců i množitelné. Navíc jsou často používané pro křížení druhů mezi sebou, někdy lze zkřížit i jedince mezi rody, kdy vznikají nové zajímavé tvary a barvy. Patří sem kolem 1400 botanických druhů v 35 rodech, mezi nejznámější rody patří Crassula, Echeveria, Sedum, Adromischus, Aeonium, Kalanchoe dále pak Cotyledon, Tylecodon, Dudleya, Monanthes a několik dalších menších rodů. Zajímavostí jsou mrazuvzdorné (či mrazuodolné) rody Sempervivum, Jovibarba, Orostachys, Rhodiola a Rosularia. Fotogalerie SPS

Čeleď kosmatcovité = Aizoaceae, dříve Mesembryanthemaceae (lidově mesemby, živé kameny) je největší ryze sukulentní čeledí s 2500 druhy ve 127 rodech. Je obrovsky tvarově rozmanitá a vedle početných rodů jsou v ní i malorody s pár druhy. Zmíním ty nejpěstovanější – Lithops, Conophytum, Lampranthus, Faucaria, Pleiospilos, Delosperma, Ruschia, Nananthus, Titanopsis a spousty dalších. Pravověrní mesembáři nechť mi tento stručný seznam prominou. Fotogalerie SPS

Čeleď  Aloaceae, někdy též Asphodelaceae, dříve také Liliaceae (aloe a spol.) je další bohatá skupina nádherných sukulentů, které najdete v každé sukulentní sbírce. Jsou v ní 2 velké rody - Aloe a Haworthia a dále několik menších rodů – Gasteria, Astroloba a Bulbine. Tahle čeleď a její rody zažívají velký celosvětový zájem, vychází hodně literatury i specializovaný anglický časopis. Navíc stále přibývají popisy nových druhů. Fotogalerie SPS

Čeleď klejichovité = Asclepiadaceae (lidově smrdutky, stapélky, asklépky), v nové taxonomii už jako součást čeledi Apocynaceae je nejvíc rozpolcená, ale o to oblíbenější skupina. O co víc jsou obyčejné až nezáživné ve svých tělech, o to atraktivněji a leckdy až fantaskně kvetou. Navíc jejich květy mají jednu specialitu – v naprosté většině výrazně páchnou. Šperkařská propracovanost celků i detailů květů však vše bohatě vynahrazuje. 550 sukulentních druhů je rozděleno do mnoha rodů, uvedu nejpěstovanější – Stapelia, Huernia, Caralluma, Ceropegia, Brachystelma, Hoya, Hoodia, Raphionacme, Fockea, Duvalia a Piaranthus. Specialisté opět prominou nekompletní výčet. Fotogalerie SPS

Čeleď pryšcovité = Euphorbiaceae (euforbky, pryšce) je další zásadní skupina sukulentů s velkou armádou věrných pěstitelů. Je to opět rozsáhlá čeleď, přes 500 druhů v pěti rodech. Je obrovsky tvarově rozmanitá, velkým podílem se na tom přičinil nejpočetnější rod Euphorbia. Ale i další rody – Monadenium, Jatropha, Pedilanthus a Synadenium zrovna jednotvárností neoplývají. Jedna obecná poznámka – všechny pryšce roní bílý latex, což je látka jedovatá a lidské tělo ji prudce nesnáší v jakémkoliv kontaktu. Nejnebezpečnější je kontakt latexu s očima. Přesto jejich magnetismus pro pěstitele je nepřekonatelný. Fotogalerie SPS

Čeleď agávovité = Agavaceae, nyní už opět jako součást jiné čeledi - Asparagaceae, (lidově agávky) je středně početná rozmanitá skupina s asi 350 druhy a jen 8 rody. Vyjmenuji Agave, Yucca, Nolina, Dasylirion a Sansevieria. Patří sem povětšinou střední až velké rostliny, ale najdou se mezi nimi i sympatičtí trpaslíci. Velký boom zažívá celosvětově pěstování a sbírání druhů rodu Sansevieria, kde jsou popisovány nové úžasné druhy z východní Afriky. Fotogalerie SPS

Čeleď tykvovité – Cucurbitaceae (tykve, kukurbity) je poměrně známá mezi pěstiteli i konzumenty. Každý zná okurky, melouny a další jedlé tykve. Jsou však mezi nimi i skvělé sukulenty, dokonce ve velkém počtu. Ke známým rodům patří Kedrostis, Ibervillea, Momordica, Xerosicyos a spousta dalších menších rodů.  Fotogalerie SPS

Čeleď šruchovité – Portulacaceae (portulaky, šrůchy) je frekventovaná jak mezi sukulentáři, tak mezi skalničkáři, část druhů je totiž mrazuvzdorná a obstojí celoročně venku. Pěstují se zástupci těchto rodů – Anacampseros, Avonia, Portulaca, Portulacaria, Ceraria, Lewisia, Talinum a Calandrinia.  Fotogalerie SPS

 

Tak a máme pro dnešek ty složitosti za sebou. Vím, že některá ta jména nejdou ani zapamatovat a některá ani vyslovit, ale ono se to časem poddá. Přece: „Kolik řečí znáš,...“ a latina je taky řeč, jen si vzpomenout, jak to vlastně bylo…? Příště si dáme další náklad čeledí a rodů, tak se těšte. A kdyby se vám náhodou vůbec nedařilo uložit si do hlavy ani jedno jméno čeledi nebo rodu, poradím vám. Když řeknete úplnému laikovi, že pěstujete čeleď Succulentaceae, tak nic nepozná a budete za hvězdu!

 

Jirka Maule

Foto: J. Skála