Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

Když Jirka Maule objevil tuhle zvláštní rostlinu v prodeji na plzeňské výstavě, neváhal ani vteřinu a okamžitě ji koupil. Kytka byla zvláštní nejen čokoládovou barvou svých tlustých listů, ale i tím, že pocházela ze semen z lokality Vista Hermosa v mexickém státu Querétaro. Ono to bylo vlastně jedno, kdyby ji nekoupil Jirka, učinila bych tak vzápětí já. Všichni známe černou a dnes už vlastně i běžnou E.affinis, rostlina z výstavy však byla jiná, listy měla tlustější a celkově byla o dost robustnější. Protože jsme ze jmenovky poznali, kdo ji na výstavě prodával, začali jsme zjišťovat vše o původu této záhady a také, jak byla pěstovaná, abychom vyloučili možnost, že je to jen „překrmená“ E.affinis. Potvrdilo se nám, že opravdu pochází ze semen od jednoho cestovatele a že byla pěstovaná spolu s kaktusy bez nějakých přehnaných zásahů a privilegií. Jen už zabírala místo pro vítanější kaktusy a tím „si podepsala přestupní list“.

Velikou výhodou se ukázal i fakt, že rostlina měla vyvíjející se květenství a to slibovalo ulehčení pozdější práce s konkrétnější identifikací. Na otevření prvního květu jsme čekali celé dlouhé 2 měsíce. Zelenožlutá poupata se začala otevírat pomalu, postupně květ za květem a svou barvu po otevření změnila na žlutooranžovou, což nádherně kontrastovalo s hnědo-fialově-černou barvou listů rostliny.

Mohli jsme začít pátrat, jak by se tahle podivuhodnost mohla jmenovat. Internet jsem prošla několikrát křížem krážem a nakonec jsem došla k závěru, že by mohlo jít o druh Echeveria humilis. Na konci září byly první květy odvetlé (a díky mému drobnému zákroku i pravděpodobně sprášené). Jako blesk z čistého nebe působilo, když jsme dostali avízo, že je k dostání nepříliš drahá, nedávno vydaná publikace Johna Pilbeama The genus Echeveria. Neváhali jsme ani okamžik a po rychlé domluvě objednali tuhle šikovně sestavenou monografii pro plzeňský klub kaktusářů. Když jsme ji v Praze přebírali, za krátký okamžik se mi potvrdilo to, co jsem už chvíli tušila: naše čokoládová neznámá z Querétara je skutečně E. humilis.

Vše odpovídalo, popis listů, barva květů, areál výskytu rostliny v přírodě (mexické státy Hidalgo, Qerétaro, Guanajuato, San Luis Potosí). Jediná nesrovnalost s popisem byla v popsání délky stonku, který by měl být krátký, zatímco na naší rostlině má možná 15cm. Podle kompaktnosti listů na střední části stonku (byly daleko víc rozvolněné) to však vypadá, že kytka možná někdy rostla v horších světelných podmínkách, odhaduji to tak, že to mohlo být třeba během nějaké zimy, kdy je problém poskytnout rostlinám (a zvlášť této) tolik světla, kolik by potřebovaly. Listová růžice na vrcholu stonku je už zase kompaktní, listy rostou hustě nahloučené.

Pokud jsem správně pochopila slova autora knihy právě u této rostliny, lze najít dostatek fotografií E.humilis z přírody (roste ve skalních štěrbinách), v kultuře je však vzácná a pravděpodobně i problematicky pěstovatelná. O to víc těší, že na naší rostlině je u báze pár odnoží a podle vyvíjejících se semeníků doufám i v nějaké budoucí generativní potomstvo.

Barva listů s ubývajícím množstvím podzimního světla přechází z hnědofialovočerné do tmavěhnědozelené. Vodou hodně šetřím, tlusté listy naznačují, že tato echeverie umí s vodou dobře hospodařit a že u předchozího majitele mezi kaktusy určitě nestála permanentně ve vodě. Myslím si, že jí možná nouze o vodu zachránila život, protože kdyby rostla u nějakého notorického zalévače, už by možná nemusela být mezi živými rostlinami.

Musím přiznat, že mám podobné záhadné rostliny nejraději, pátrání po jejich správném názvu je docela dobrodružství, o to lepší, když navíc končí happyendem, jako to bylo právě v případu čokoládové Echeveria humilis.

Text a foto Radmila Matulová