Sekce pěstitelů sukulentů - SPS

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Organizátoři pro účastníky zájezdu připravili několik bonusů navíc, které původně nebyly inzerovány v harmonogramu zájezdu. Patřily mezi ně návštěvy holandské burzy, Unescem chráněné Kinderdijk – lokalitu, kde se nachází 17 historicky ceněných a památných mlýnů sloužících kdysi k odvodnění místní krajiny, nebo návštěva špičkové pěstírny bonsají Lodder Bonsai. Ač je tento příspěvek určen pro pěstitele sukulentů, návštěvu posledně jmenované pěstírny nemohu opomenout. Pěstírna byla svým rozsahem, co se týče pěstební plochy ze všech největší. I když jsou všechny rostliny pěstovány v klimatizovaných sklenících, vyjma několika desítek velmi vzrostlých jedinců, převažují zde venkovní bonsaje – buky, javory, borovice, tisy, azalky, túje a cypřiše. Z pokojových bonsají se zde hojně pěstují především fikusy a zelkovy. A bylo to opravdová pastva pro oči. Nevolno se nám udělalo pouze při pohledu na cenovky. Majitelem pěstírny je sympatický čtyřicátník, se kterým jsem se dokázal se svojí „rodilou“ angličtinou obstojně domluvit. Do řeči jsem se s ním dal poté, co jsme s dalšími účastníky uviděli v jeho kanceláři české a slovenské časopisy o bonsajích. Již několikrát navštívil Česko, kam rád jezdí lyžovat na snowboard. Díky zjištění, že jsme přijeli z Čech, poskytl všem nakupujících slevu 5 Euro.

 

 

 

V těsné blízkosti německého města Heinsberg poblíž holandských hranic leží pěstírna Ingo Breuera Eden Plants. Ingo Breuer je specialista na rod Haworthia, o kterém napsal několik odborných publikací a provedl i několik reklasifikací. Ty také v jeho sbírce spolu s kaktusy rodu Sulcorebutia převládají. Obdivovatelé obou těchto skupin rostlin z řad účastníků si také přišli na své. Nádherné Sulcorebucie byly právě v plném květu a já nevěřícně zíral, jak byly jednotlivé rostliny doslova osypány květy. Tak bohatě kvetoucí sulky jsem dosud v žádné sbírce neviděl. Samotná pěstírna je samozřejmě svým druhovým zastoupením mnohem pestřejší. Viděl jsem zde několik druhů agáví, anakampserosů, krasul, netřesků, adromischusů, duvalií, astrolob, cibulovin (v těch se bohužel tolik neorientuji) a několik desítek druhů kaktusů. Pěstírna je výjimečná tím, že všechny rostliny jsou pěstovány v čisté pemze. Pemza je vyvřelá lávová hornina. Má velmi porézní strukturu a neobsahuje žádné humózní složky. Díky tomu dobře zadržuje přiměřené množství vláhy a využívá se zejména pro pěstování rostlin s citlivým kořenovým systémem. Ingo Breuer se komerčnímu pěstování sukulentů věnuje dlouhá léta, ale teprve v nedávné době se tato činnost stala jeho hlavním a jediným zdrojem příjmů.

 

 

 

Když jsem v úvodu zájezdu oznamoval, kam všude zavítáme, chtěl jsem mimo jiné říci, že se mohou těšit na špeky pana Speckse. Místo toho ze mne vypadlo, že jedeme ke „Špekovi“. Nechtěně jsem tak rozesmál celý autobus. Ale špeky nás opravdu v této pěstírně zaměřené na africké kaudexní a pachykaulní rostliny čekaly. Několik účastníků tuto poslední pěstírnu navštívenou během našeho výletu považovalo za jakési vyvrcholení. Však tu také utratili úplně největší částky a to si mnohé skvosty museli odpustit a jejich nákup odložit na nějakou další návštěvu. Pěstírna Marity a Ernsta Specksových čítá celkem 3 skleníky. Pro veřejnost je přístupný pouze jeden z nich. Sortiment nabízených rostlin se neustále mění. V době naší návštěvy jsem zaregistroval několik druhů ipomeí, cisusů, cyfostem, jatrof, kocineí, pterodiskusů, euforbií, pelargonií, pachypodíí, monsonií, dorstenií (mezi nimi i Dorstenia giga), oton a spoustu dalších zajímavých druhů. Menší rostliny byly v kultuře vypěstované semenáče. U některých větších jedinců bylo naopak patrné, že pocházejí pravděpodobně z nějaké pěstební školky z Afriky.

 

 

 

Celkový průběh zájezdu, zvolený program, vybrané pěstírny, kvalitu a úroveň ubytování hodnotili účastníci velmi pozitivně. Někteří se již během tohoto zájezdu přihlásili na další zájezd, jeho cílem je největší evropská burza sukulentů v Blankenberge.